Zdravím vás nastávající maminky a maminky obecně. Dnes jsem si pro vás připravila téma porodu a strachu z něj. Snad vám moje zkušenosti pomůžou se strachu alespoň trochu zbavit.
 
Mě, celé těhotenství představa porodu děsila natolik, že jsem si vůbec nedokázala představit, že je po porodu ještě něco. To, že budeme mít doma miminko, mi v podstatě dochází až teď, kdy jsou malé dva měsíce =D. Musím říct, že jsem se pokoušela hledat pomoc a útěchu snad u všech maminek ve svém okolí, ale docela marně. Většina mi líčila porod jako strašný zážitek a i když mi říkaly „ale ty to budeš mít určitě v pohodě“, nasazovaly mi svými zkušenostmi do hlavy další a další informace, o kterých mě do té doby nenapadlo ani přemýšlet.

Ne nadarmo se říká, že ženská nemá poslouchat zážitky z porodů kamarádek a známých. Každá z nás je jiná, každý porod je jiný a psychická pohoda je nejdůležitější jak u rychlého porodu, tak i u toho, který je dlouhý a komplikovaný.
 

CO VŠECHNO SE MI HONILO HLAVOU?

Mým největším strachem bylo, že budu už při prvních kontrakcích hysterická a první moje slova budou, že už nemůžu. Snad nejhorší pro mě jsou spontánní „akce“, protože nemůžu mít vše předem připraveno a nemůžu mít danou věc promyšlenou dopředu a do detailu.

Děsily mě myšlenky typu: „Kdy to přijde?“, „Bude manžel doma?“, „Jestli to na mě přijde večer a budu nevyspalá, tak to prostě nezvládnu!“, „Zvládnu rozpoznat okamžik, kdy si nechat nebo nenechat píchnout Epirudal?“, „Nebudou na mě v porodnici nepříjemní nebo zlí?“, „Nechci jezdit zbytečně jen kvůli poslíčkům, protože by mě to zbytečně stresovalo!“… a tak dále…

Musím říct, že se mi toho hlavou honilo opravdu hodně. Jedinou možností, jak tohle všechno zvládnout a nezbláznit se, bylo zahnání strachu. Měla jsem nutkání si s každým o porodu povídat, ale bylo mi jasné, že moje bezdětné a netěhotné kamarádky na to nejsou zvědavé, navíc jsem je nechtěla děsit svým strachem z porodu a ty, co už mají děti na světě, mi zase vykládaly o svých porodních zážitcích. Věděla jsem, že tohle všechno si musím v hlavě zakázat a zkusit se s tím zkrátka poprat sama.

I když nejde porod dokonale naplánovat, pořád mi v hlavě vyskakovalo heslo, které absolutně zastává můj manžel, a to „ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM“.