Popravdě, když manžel poprvé promluvil o monitoru dechu, řekla jsem si, že ho určitě pořídíme, ale jestli by mě to napadlo samotnou? 
 
To vlastně nevím. Slyšela jsem od maminek kolem sebe názory, že je to k ničemu nebo, že jsou více v klidu, když monitor nemají. Že naše maminky a babičky taky neměly žádné monitory a jsme na světě. Že těm, co si ho pořídily, způsobovaly falešné poplachy monitoru jen šok a probdělé noci, i když bylo miminko v pořádku. Jak to ale mohly vědět, že to byl opravdu jen falešný poplach? Občas přeci stačí, když se miminko lekne právě poplachu a nadechne se, potom už rodiče nic nemusí poznat, ne?

Každopádně jsem se bez dlouhého přemýšlení rozhodla pro pořízení monitoru dechu a musím říct, že za ten klid to opravdu stojí. Monitor dechu byl pro mě po celou dobu jeho používání takovým andělem strážným, kterého jsem cítila v zádech svého miminka. Když se mě kamarádky ptají, jestli monitor dechu ano nebo ne, nedám jim nikdy jinou odpověď, než NA STOPROCENT ANO! Při představě, že neumím vrátit čas a mohla bych nepořízením monitoru dechu cokoli pokazit, se mě zmocňuje beznaděj, kterou nechci nikdy zažít.

#zkusenost